Tragikomedii připomíná upocená snaha české vlády vybrat eurokomisaře. Každá strana má svého kandidáta, přičemž odmítá podpořit jakékoliv jméno navržené protivníkem (tj. koaličním partnerem), i když pro vlastního adepta na pozici eurokomisaře nemá dostatečnou podporu a nechce udělat jakýkoliv ústupek, nedejbože kompromis. Není divu, že tato fraška nevrhá na ČR dobré světlo. Dalo by se samozřejmě polemizovat o užitečnosti této dobře placené trafiky, ale… ať už doprčic někoho vyberou, aby se vláda mohla začít zabývat i důležitějšími věcmi.

Evropská tragikomedie

Z EU pro nás úkol měli –

eurokomisaře chtěli.

Ve vládě se jen hádali,

po hubě si málem dali

ti „zástupci národa“.

Není možná dohoda.

*

Furt nemáme komisaře.

Bohouš se s tím nějak páře,

ve vládě s tím nechtěj pohnout,

na jméně se prostě shodnout.

Začíná to asi vadit,

v Bruselu jim budou radit.

*

Možná Bohouš strachy bulí

jak darebák před tabulí:

„To zas budou lejster stohy!“

Strachem se mu klepou nohy.

„Co to tady pořád melu?

Netěším se do Bruselu…

Ať už mi krev nepije

zatracená Unie!!!“

*

To jsme chtěli do Evropy,

zanechat v ní české stopy…

Peníze si z EU brát?
To jo. Ale poslouchat?

*

Tak, občane, na to čum.

Rumu nesmíš říkat rum.

Taky by ti chtěli kázat,

co si máš na chleba mazat.

Též občane, dobře slyš,

čím si prdel utřít smíš!

Že prý je to buzerace?

Že se ti chce z toho zvracet?

*

Čím dál víc jí tady je.

Eurobyrokracie….

Zcela zřejmý důvod tu je –

úředník flek potřebuje.

(Aby si moh dobře žít,

a ne z dávek živořit.)

*

(To se nahlas neříká.

Dobrá každá trafika.)

Pravdu říká ten, kdo tvrdí,

že to v EU trochu smrdí…