V našem městě se nachází jedna historická školní budova, která by si zasloužila rekonstrukci. Olezlá a oprýskaná omítka nepůsobí příliš esteticky. Vchod oné raně secesní stavby zdobí dvě stylizované sfingy a na střeše se nachází několik soch. Jednou z nich je (zřejmě) obr Atlas držící kovový glóbus. Ovšem všimnete si ho jedině tehdy, když se zastavíte a budete hledět přímo vzhůru. Vrtá mi hlavou, jaký význam má takové umístění sochy, kde si jí skoro nikdo nevšimne… A jaká je vůbec životnost materiálu, patrně pískovce, ve znečištěném městském ovzduší? Nedopadne to jako stará budova Národního muzea, kde padající kusy pískovcové výzdoby ohrožovaly chodce (před zahájením celkové rekonstrukce)? Nevím, zda je budova majetkem města nebo vzdělávací instituce, která v ní sídlí, ale někdo by s ní měl něco udělat. Jenže na co jsou ve školství peníze? Jako všude, téměř na nic. Mimoděk se mi vybavuje vzpomínka ze severočeských lázní Teplice, kde z budovy vlakového nádraží upadl kus zdiva o velikosti dětské pěsti. Naštěstí trefil jen můj batoh a ne hlavu.

Glóbus

Jisté školní budově

vyhýbám se pudově.

Někdy se jí vyhnout zkusím,

jindy kolem projít musím.

Kdysi jsem tam studovala.

Ta škola mi moc nedala.

*

Kousek od budovy stojím,

jít k ní blíž se asi bojím.

Překvapená trochu jsem,

když na střeše pozoruji

sochu obra s glóbusem.

*

Silný Atlas glóbus drží,

ať je vedro nebo prší.

A co kdyby utrh se?

Vždyť je z doby secese.

Kdoví, kdo by sedět šel,

kdyby ten glóbus sletěl…

*

Jak je známo radním všem,

ta budova totiž není

v dobrém stavu technickém.

Nehezky to vypadá,

když omítka opadá.

*

Ve školství jsou peníze

na reformní pokusy

(jako státní maturity –

účet v řádu miliard,

které byly utraceny

dřív, než nastal jejich start).

Těžko za ně někdo spraví

staré sochy s glóbusy.