„Už se perou, už se perou,“ řekla by babka ze slavného filmu od Zdeňka Trošky Slunce, seno a pár facek. Na politické scéně se dvě nejsilnější strany, ČSSD a ANO, taky perou. A že to stojí za to. Na (téměř) ničem se neshodnou, skoro to vypadá, jako by si dělaly vzájemné naschvály. Jeden nevynechá příležitost zaútočit na druhého. Boj o moc je nemilosrdný. Může to ale skončit jinak než rozpadem současné vládní koalice? To ukáže čas.

V koalici v jednom kuse

nálada jak o funuse.

Po volbách se objímali,

a pak se už jen hádali.

*

Koaliční strany vedou

svoje války žabomyší.

Člověk od nich jenom slyší

spoustu obligátních frází.

Pod nohy si klacky hází.

*

Když má jeden ňáký návrh,

jeho soupeř chce mít navrch,

a tak schválně neustoupí.

Všechno, s čím kdy druhý přijde,

je pro něj jen nápad hloupý.

A proto mu každý návrh

pro jistotu radši zatrh.

*

Odmítnutí se tak týká

všech návrhů protivníka.

K obezřetnosti to nutí,

na nic není spolehnutí.

*

Do novin pak napíšem,

jak Sobotka s Babišem

si málem dali po papuli.

A možná se ledy hnuly…

Zásluhou všech viníků

celá tato koalice

nutně spěje k zániku.

*

Tak tím, co všem slibovali,

si svou jámu vykopali.

Kvůli množství tahanic

neprosadí vůbec nic.

*

Otrávený volič žasne:

„Budou volby? Zas předčasné?“

Výsledky jsou předem jisté.

Vyhráli by „anonisté“.

*

Taková je politika.

Jen se mnoho slibů říká.

Politici svá tvrzení,

proklamace, prohlášení

jak ponožky střídají.

S tím potíže nemají,

slova často mění.

To, co včera platilo,

dnes už pravda není…